Smrt chana Kruma byla přijatá s velkou radostí v Konstantinopole. Byzantinci tajíly nadějí že nový vládce Bulharska neprodlouží velké zamísly jeho otce pro dobytí Konstantinopole. Přesto císař Lev začal přehrazovat cestu bulharů s výbojních. Chan Omurtag prozřel, že pokračování vojenských akcí v Trakie znamená jen utonutí v bezkonečné válce. Císař Lev věděl o bulharské vojenské převaze a nutnosti k najíti kompromisu. Všechno skončilo podepsáním 30 leté mírové smlouvy v roce 815. Hranice mezi Bulharskem a Byzance byla od východních Rodop do černého moře. Obě strany se dohodly i na způsoby výměny zajatců. Specialní klauza byla věnována slovanských kmenů – Byzanc už nesměla převádět slovany do Malé Asii. Podruhé Byzance uznala dobyté bulharské teritorie a dávala ještě od svých starých teritorii Bulharského státu.
Smlouva byla obnovena v roce 820, když na trůn sedl císař Michail II Balba (820 – 829). I za jeho vládě buhlaro – byzantské vztahy  pokračovaly v stejným směrem, jaký byl označen smlouvy z roku 815. Dokonce v roků 821 – 823 Omurtag pomohl císaři Michaila proti rebelie Toma Slovana.
Chan Omurtag zachoval s Byzance mírové vztahy, a to mu uvolnilo ruce k aktivní vnější politiky na severovýchod a severozápad. Na Bulharsko útočili nomady z pohraničních regiónu, sílních nájezdu vzdorovala hranice na řeku Dněpr.
Mezi roky 824 a 829 se vyhroutil bulharo – franský konflikt na severozápadní hranici státu. Příčina toho byly plány některých slovanských podunajských kmenů lávírovat mezi bulhary, němci a chorvati. Konflikt předčil obyčejné pohraničné šarvátky, německý král Ludvík však byl moc opatrný, a jeho opatrnost využil Omurtag. Dva krát (v roky 827 a 829) bulharské vojska přebrodily slovanské území po Dunaje a Dravu, vyhnaly místní knížata a na jejích místa dosadily bulharské správce. Tak bulharské hranice zůstaly stabilní a obsazené po roku 803 území zůstalo bulharské.