Po chanu Tervelovi zprávy o bulharského státu v byzantských kronikách se zastavují pro více než tři desetiletí. Je známo jen, že následník Tervela byl z rodu Dulo, ale jeho jméno se nedochovalo v „Jmenovnýk bulharských chánů“.  Někteří vědci navrhují, že „nezvěstní“ je Kormesií, který poprvé je znám od zprávy jako velitel bulharských vojsk při rozdrcení arabského obležení Konstantinopole v rocích 717 – 718. Další chán se nazýval Sevar a byl poslední bulharský chán z rodu Dulo.
Po smrtí chana Sevara (738 – 754), mezi nejmocnějších bulharských rodů začala bitva o chanského stolce. Staré rody Vokil a Ugain se pokusily podmanit ostatní, ale jediný výsledek toho byl potápění Bulharska do těžké vnitropolitické krizi.
Padesátí léta VIII století byly nejtěžší pro existenci bulharského státu jížně od Dunají. Císař Konstantin V. Kopronim (741 – 775) využil moment aby vymazal hanbu z doby Justiniána II. a Teodisie III. V rocích 755 – 756 začal 20-ti letý period válek, který byly s proměnným charakterem, ale strategická iniciativa byla v byzantských rukou.
Za doby vlády chana Teleriga (768 – 777) byzantský nápor byl postupně neutralizován, a domácí rozboje utichly. V důsledku na to Telerig aktivizoval sovjí politiku vůčí slovanských kmenů, žíjícich na jih od Staré planiny. V roce 774 například vyslal 12 000 armádu k země kmenů verzitů, aby jim pomohl v bojích proti Byzance pro uchránění jejích nezávislosti.
Za doby vlády chána Kardama (777 – 802) chanská vlast byla už stabilizována a rozpory zůstaly v minulosti. Vnitřní stabilita dovolila Bulharsku aby vzala strategickou iniciativu Byzance v politice vůčí slovanských kmenů, žíjících v hranice říše a mimo nich. Na konci století mezi Bulharskem a Byzanci asi byla podepsána mírová smlouva, při které byly obživeny klauzy smlouvy z roku 716.